Jednoho dne mi zavolal Zel.am a zeptal se mě, zda bych s
ním a ještě s dalšíma nechtěl jet na Slovensko fotit. Žádné povinnosti
už mě netlačily, takže nebyl důvod proč nejet. Hlavním cílem výpravy, tedy
aspoň pro mě, byla širokorozchodná trať Haniska pri Košiciach - Maťovce -
Užhorod.
Je sobotní ráno. Po hodinovém spánku se probouzím a do krosny si dávám
poslední věci potřebné na cestu a pěšky se vydávám na hlavní nádraží v
Olomouci. Při příchodu zjišťuji, že vlak má 15 minut zpoždění, nějak mi to ale
nevadí, je teplá noc.
Po cestě do Ostravy do kupé přistupuje průvodčí, kontroluje lístek a dává se
mnou do řeči. Je brzo ráno a je na ním vidět, že už toho má taky dost. Před
Studénkou, což je asi 10 minut jízdy vlakem od Ostravy, usínám a probouzím se
při brzdění v Ostravě-Svinově. Rozespalý vyhlížím Zel.ama, Payuse a Icetigra.
Naše kupéčko je plné a my opouštíme Ostravu.
Překračujeme státní hranici a přijíždíme do Žiliny. Tady se loučíme s Payusem
a Icetigrem, kteří jedou fotit ke Strečnu. Já s Zel.amem pokračujem do
Popradu.
Štrba. Vystupuje velká část cestujících. Já se dívám z okna na sněhem pokryté
štíty Tater. Přijíždíme do Popradu. Na nádraží panuje zmatek. Cestující
dobíhají na přípoje. My nakupujeme vodu a něco k snídani a vyrážíme k trati.
Kousek za Popradem trať prudce klesá, tady děláme pár snímků a pokračujeme
dál.
Po cestě
nám nepřeje násvit. Vždy když jede vlak, tak se nám Slunce schová za mrak.
Přicházíme na zastávku Spišský Štiavnik.
Vlak, kterým se přesuneme do Malé Lodiny nám jede až za 3 hodiny. Vylézáme na
portál tunelu a fotíme. Z dálky je vždy slyšet přijíždějící vlak a my tak máme
čas zaujmout
místo pro focení.TTady
nám ale nebylo přáno udělat fotku vlaku s násvitem. Fotíme poslední nákladní
vlak v čele s dvojičkou a pak už se přesouváme osobním vlakem do Malé Lodiny,
kam přijíždíme něco málo po 18 hodině. Odtud jdeme směr Margecany.
Náš cíl bylo projít nejdelší doukolejný tunel v tehdejším Československu a to
Bujanovský tunel (3 410,7 m). Tunel se nachází pod vrchem Bujanov (756 m. n.
m.) mezi stanicemi Margecany a Malá Lodina.
Z Malé Lodiny se vydáváme po trati k mostu, přes vodní nádrž Ružín. Zel.am mě
přemlouvá k focení mostu přehrady. mě se moc nechce, jsem za dnešek docela
dost unavený a taky nechci za tmy stavět stan. Před mostem fotíme pár vlaků,
dokonce nám i přeje sluníčko. Fotíme Coca-Colu na IC 500 Kriván a na mostě
ještě R 420 Excelsior a pak jdeme směr Bujanovský tunel. Před tunelem dostávám
od Zel.ama instrukce a teple se oblékáme. Cesta bude trvat asi hodinku, moc se
mi to nezdá-tak dlouho?
Vcházíme a já se dívám na hodinky, je 19:45. Po celodenním pobytu na slunci mi
přichází vhod příjemné ochlazení v tunelu. Po párset metrech zapínáme baterky.
Na druhé straně tunelu se objevuje světlo lokomotivy nákladního vlaku , já
vyhlížím nebližší výklenek. Zel.am mě uklidňuje, že máme ještě čas, věřím mu a
my přecházíme ještě další dva výklenky. Zhasínáme baterky, aby se strojvedoucí
nelekl. Vlak projel a my pokračujeme v cestě. přicházíme k větrací šachtě.
Tady se trochu umýváme v proudu kapek. Parádní. Ještě pár dokumenačních snímků
a jdeme dál. Zel.am si natáčí videa vlaků v tunelu. Vycházíme na margecanské
straně a já se dívám na hodinky. Je 20:50. Já už cítím únavu a ohlížím se po
místě k noclehu a taky po hosdpůdce, protože mám velkou chuť na jedno orosené.
Za budovou Margecny-zastávka je hospůdka. Zde si dávám pivko a majitele se
ptám, zda si můžem na jeho pozemku rozdělat stan. Žádný problém. Dáváme se do
řeči a zjišťujeme, že majitel hospůdky je železničář, strojvedoucí z depa
Margecany (nebo aspoň byl, moc si to už nepamatuji...). Já jsem už vážně dost
unavený. Základní hygienu dělám v Ružínské nádrži a pak konečně do spacáku a
spíme...
Neděle
Je něco málo před šestou hodinou ranní a venku to vypadá
den bez mráčků. Ráno probíhá klasický rituál, hygiena a balení stanu. jezdí
spousta nákladů a my toho využíváme a fotíme při raním násvitu.
Po
cestě do Margecan fotím osobní vlak s blonski pershingem. V Margecanech
navštěvujem místní konzum a snídáme na nádraží. Klasika na cestách - rohlík a
k tomu buď kousek salámu nebo paštika. Nasedáme do Excelsioru a jedem do
Košic, odkud se chceme pěšky dojít k širokorozchodné trati (ŠRT).
Košice. Naproti nám stojí osobní vlak do Čierné nad Tisou. Měníme plán a
nasedáme. Dobře jsme udělali, protože když vidím jaký kus by jsme museli jít s
batohama na zádech v takto slunném počasí, tak by jsme vypustili asi duši.
Vystupujem na zastávce Vyšná Myšla, odkud je to opravdu co by kamenem dohodil
k ŠRT. Tak, teď aby nám jenom štěstí přálo a něco jelo. Jdem směrem k výhybně
Hornád. Nečekáme dlouho a hned potkáváme první dvojičku řady 125.8, která jede
s prázdnými vozy směr Trebišov. Fotíme. Mám velkou radost, kompozičně sice nic
moc, ale mám ji vyfocenou. Je asi něco málo kolem 11 hodiny, slunce nás
neúprosně pálí. Zel.am se natírá krémem. Přicházíme k železničnímu přejezdu.
Usedáme do stínu a čekáme na další vlak. Půlhodina, hodina a nic. Na Zel.amovi
je vidět, že čekání na "godota" ho přestává bavit. Navrhuji jít směr Haniska.
balíme věci a vyrážíme. Slunce je opravdu neúprosné. Cítím spálený krk a ruce.
Po cestě děláme vylomeniny, které tady nemůžu ani psát...Přicházíme na výhybnu
Hornád. Výpravčí na nás udiveně hledí, kde se tu bereme, upřímě řečeno, já
bych na jejím místě asi taky hleděl...Vše ji vysvětlujeme a odpočíváme ve
stínu. Pohodička. Ptám se na provoz. Je nám sděleno, že zde jezdí deset párů
vlaků denně. Jízdní řád je neurčitý a jak se zadaří, tak to prostě jede.
Slečna výpravčí je velice ochotná a zjišťuje, kdy jede další vlak. Za 15 min.
Na nic nečekám, loučím se a vyrážím hledat vhodný flek. Zel. am vyráží se
mnou. Jsem ovšem rychlejší a tak ho nechávám za sebou a jen zd álky slyším, že
na mě něco pokřikuje. Místo na odfocení už mám vyhlédnuté, ale bohužel to
nestíhám. V dálce je už vidět vlak. Imrovizuji. Nakonec si myslím, že se i
fotka celkem povedla. Čekám na Zel. ama. Jdeme směr Haniska, kde máme v plánu
nasednout na osobní vlak do Košic. Po cestě by se nám mělo podařit odfotit
ještě jeden prázdný vlak s dvojičkami v čele. Jedem po snad nekonečně rovné
ŠRT. Slunce nás ničí. Přicházíme k vesnici Kokšov-Bača a odpočíváme pod
stromem u trati. Zel. am se dívá do jízdního řádu a zjišťuje, že osobní vlak
nemáme šanci stihnout. Hledáme vhodné alternativy. Nakonec se rozhodujeme
vrátit se nazpět a sednout na osobní vlak ve stanici Nižná Myšla a po cestě
tak odfotit prázdný vlak směr Trebišov. Představa cesty až do Nižné Myšle je
hrozná!! Slunce a rozpálený štěrk zespod. Dochází nám pití a máme i docela
hlad. Dojídáme poslední kousky bábovky a vyrážíme. procházíme opět výhybnou a
znovu potkáváme šikovnou slečnu výpravčí a jejího psíka. Zjišťuje nám vlaky.
Za deset minut tudy pojede prázdný vlak a za 45 minut pojede plná souprava do
Hanisky. Loučíme se. V táhlém oblouku fotíme prázdnou soupravu nákladního
vlaku s párem dvojiček 125.8. Po trati pokračujem směrem Vyšná Myšla. Po cestě
se opět bavíme a zastavujeme autobus na přejezdu a loučíme se tak naposled s
výpravčí...Na fotoflecích čekáme na náš poslední vlak na ŠRT. Z dálky už je
vidět a my jsme připraveni. Vlak zastavuje. Čekáme 10 min. Zel.am začíná být
nervózní z toho, abychom stihli dojít na vlak. Konečně se "to" dalo do pohybu.
Vlak fotíme v táhlém oblouku a přes kopec uháníme spocení vysokou trávou do
stanice Nižná Myšla. Mezitím, co kupuji lístky si Zel.am dopřává osvěžení
hlavy pod venkovním kohoutkem. Jakmile to vidím, neváhám a umývám si nohy od
potu a osvěžuji si rovněž hlavu. Je to super! Doplňujem vodu a sedáme na
osobní vlak do Košic.
Opět Košice. Na nádraží v Lidlu kupujeme potraviny a osobním vlakem si děláme
projíždku přes Kysak a Prešov do Lipan. Ve 23 hodin přijíždíme nazpět do
Kysaku, kde na trávě u zhlaví rozděláváme stan.
Zel. am si ještě fotí noční snímky a dělá videa. Čistím si zuby a dívám se, co
mě to celý den na pravé noze bolí. Puchýř jako Brno. Provádím malou opraci a
usínám...teda snažíme se usnout za brzdění a rozjezdů vlaků..Teď něco pro
železniční masochisty, spali jste někdy na zhlaví stanice hlavní 2 kolejné
trati? Vypadá to asi takto, snažíte se usnout, zespodu vás tlačí nějaký hrb co
je pod stanev v trávě, následuje průjezd dvojičky s 40 vozy s rudou pro
ostravský Mittal následovaný rychlíkem z druhé strany směr Košice či kam??? Po
5 minutách klidu na zhlaví zastavuje další náklad. hned po zastavení se ovšem
opět dvojička s pěkným řevem chlazení rozjíždí a na vexlech vydává nádherné
zvuky skřípajících vagonů a pískajících kol které se třou v okolcích či o
přídržnice ve výhybkách. Tohle to se s malou pauzou kolem 3 hodiny ranní
opakuje co 10 minut asi celou noc. Prostě bomba, sice nespíte, spíše jen tak
bdíte v polospánku, ale zaručuji vám že nikdy na tuhle noc nezapomenete.
DOPORUČUJI VYZKOUŠET OSOBNĚ.
Pondělí
Balíme stan a po malé
Rozepři s místním vysoce postaveným nádražákem se vydáváme rychlíkem do Štrby,
počasí se zhoršilo, je oblačnost přes kterou občas prosfitne slunce.
Strnda vyjíždí nahoru na Štrbské Pleso, Víťa fotí ve Štrbě a okolí, po obědě
se opět srážime u R směr domovina.....Přijíždíme do Žiliny, máme tady přestup
na výchozí rychlík Beskyd který jede do Prahy. Máme 10 minut na přestup. V
čase odjezdu přišel výpravčí, na pragotronech zatím vlak psán bez zpoždění. V
čase odjezdu se nic neděje, zato na pragotronech po 10 minutách naskakuje
zpoždění. Zjištuji co se děje, náš fíra tu ještě není, přechází z Košičanu od
Prahy, ten má ovšem 90 minut sekyru. Atohle asi místní nádražáci nevěděli?
Sakra, vždyť přece musí mít nějaké zálohy pro tyto případy. Nakonec se s
hodinovým zpožděním vydáváme domů. Loučíme se v Ostravě kde bydlí Víťa( Zel.am)
Strndoušova domovina je Olmitz....Co dodat, sobotní den byl super a oba jsme
si ho perfektně užili, neděle byla díky vedru dost náročná, ale ŠRT nám to
vynahradila, takže nelitujeme, 3 den už to nebylo vončo, představa že to vše
končí už nám nedovolí mít tu správnou náladu.
Takže, těšíme se na další
železniční výpravy, kampak to asi bude???
