vitaklozik@seznam.cz

index Zel.am

Pátek 23.6.2006

Budíček 2:50. Tramvají se přesouváme na Svinov, kde se setkáváme se zbytkem naší expedice – Martinem a Pavlem. Kupujeme si lístek na trasu Čadca Gr. – Margecany – Košice – Fiľakovo – Zvolen – Žilina – Čadca Gr., který nás se slevou CityStar stojí cca 620 Kč na osobu. Nastupujeme do R 423 CASSOVIA a sledujeme, jak vycházející slunce a naše bdělost bere poslední šance trvaleopáleným zlodějíčkům. Za Třincem už se krajina začíná přibližovat našim představám. Martin má řízky( po dlouhém přesvědčování se nám podařilo ho přesvědčit že dělit se je správné) a Pavel čtyři rohlíky. Víťa má čokoládu a Libor jen vodu a cigarety.(tady se dělit nebylo třeba)

Nákladní doprava po cestě je slabá, do Margecan za celou dobu nepotkáme víc než pět nákladů. Ještě netušíme, proč tomu tak je, i když by jsme mohli. Ve stanici Štrba po odjezdu na přivolávačku prudce zastavujeme a jsme vypravováni nadvakrát; důvod netušíme. Následuje delší pomalá jízda, při které máme čas si prohlédnout pracovní činnost zaměstnanců ŽSR. Žasnu, když vidím deset mužů plenících porost, kterým je přidělena jedna sekačka na trávu – holt, na chleba se tvrdě dělá.

Jsme v Margecanech. Po nákupu v místním koloniálu jdeme pěšky po trati směrem na Gelnicu, abychom se ubytovali na břehu přehrady. Po nejnutnějším pobytu a osvěžení se vydáváme zpět na hlavní trať. Procházíme Margecanskou zastávku a noříme se do tmy 3410 metrů dlouhého dvoukolejného Bujanovského tunelu. K našemu štěstí potkáváme snad 6 vlaků přímo v tunelu. Nadšení je takové, že se někteří odvažují fotit vlaky s bleskem, což každého strojvedoucího jistě potěší. (video R mezi tunely, a zde pohled na R vyjíždějící z Bujanovského tunelu))(Tímto se fírům omlouvám za Martina, vynadal jsem mu a slíbil že už to příště neudělá). Dojdeme až do zastávky Ružín, za kterou je famózní ocelový viadukt s horní mostovkou(4x 60 metrů), kde se delší dobu zdržíme. Někteří z nás jen klidně pozorují provoz z břehu, odvážnější se nebojí vyčkat vlak na mostovce ve výklenku a nejodvážnější Víťa vykonává kontrolu na revizní lávce. Z tohoto kouzelného místa nás vyhání počasí a únava do vlaku Os 7810, který nás odváží zpět do Margecan. Na ubikaci se Martin s Pavlem už začínají připravovat na další den spánkem,(hovno vydrží) ale Libor a Víťa ještě vyráží zpět do Margecan, kde kecáme se signalistou a projdeme kousek trati směrem na Krompachy ke starému viaduktu. Cestou Víta natočí nějaká videa...třeba R 424 Laborec Stejnou cestou se vracíme zpět.
video-náklad na Ružínském viaduktu
další video, pohled od hráze na most s projíždějícím R

Martin

 

Sobota 24.6.2006

Budíček 4:20. Již známou cestou po trati jdeme do Margecan na nádraží. Automat na kafe nejede, zato R 613 ZEMPLÍN ano, protože hodně místních je i v sobotu lačných po práci v Košicích. Pavel vtipkuje, že Košice mají 300 000 obyvatel, ale jen od šesti do dvou. Ještě doufá, že nebudeme dále pokračovat „motorem“ (812+011), k čemuž – k mé radosti – dochází. Osobní vlak č. 6402 s námi uhání po takzvaném „slovenském jižním tahu“, pan průvodčí Ludvík Körtvélyesi je profesionál. Ovšem na otázku, jak jezdí náklady nám odpověděl „Tu cez víkend nič.“. V tom potkáváme noční rychlík POĹANA, opravdovou perlu této krásné trati. Škoda, že nás překvapil a nepovedly se snímky. Ovšem dále předjíždíme soupravu „wapek“ (pro později narozené „fallsů“) mířící pravděpodobně do místního lomu, lokomotivní vlaky ve složeních 751 a 4x751, ještě křižujeme se směskou do Košic. Vystupujeme ve stanici Jablonov nad Turňou (v IDOSu nesprávně Jabloňov) a s batohy na zádech stoupáme k tunelu u výhybny Tunel. Zde je provedena hromadná fotoakce zrychleného č. 1823 IPEĹ a následně vstup do 3148 metrů dlouhého jednokolejného tunelu. V tunelu jsou velmi mělké výklenky, zato je tam funkční osvětlení. Procházíme až do stanice Lipovník, kde zachycujeme další dva nákladní vlaky. Zde se také dozvídáme, že důvodem zvýšené nákladní „premávky“ je stavba koridoru v Pováží a s tím spojená snaha odlehčit hlavní trati.
Dalším cílem naší cesty je Banská Bystrica. Víme o rychlíku, ovšem ten nezastavuje v Lipovníku, ale až v osm kilometrů vzdálené Rožňavě. Pokouším se u výpravčího vyjednat mimořádné zastavení, ale akorát tím všechny přítomné pobavím. Nezbývá nám nic jiného než využít taxislužbu, na kterou jsme doma duchapřítomně našli kontakt. Nevěřil jsem tomu, ale přijel pro nás. Pan šofér moc nechápal, proč nás má vézt z jednoho nádraží na druhé, když přece chceme jet vlakem. Vybraně to komentuje: „Do p**i, ko***i poj***ní, prečo tie vlaky nezastavujú?“, a my jen doufáme, že myslí dráhu a ne nás. Máme tušení, že jsme mu udělali největší zakázku za víkend. Na nádraží v Rožňavě, kde znatelně vylepšíme poměr bílých k cigánům na 1:2, se s námi loučí se slovy „Vymíškoval bych je už v porodnici, do p***!“ a přeje nám pěkný zbytek dovolené.
V Rožňavě by se podle dostupných údajů měl nacházet terminál KVC (Komplexné vybavenie cestujúcich). Bohužel se zázrak nekonal. Paní za okýnkem nebyla schopna prodat Víťovi jízdní řád ZSSK (asi došly), mně zase nemohla rozměnit papírovou dvacetikorunu na mince (nejspíš by to zruinovalo její zásobu mincí, odhadem 30 Sk). Takže po komplexním neodbavení naší výpravy se vydáváme na perón a vyhlížíme vytoužený R 802 GEMERAN, který nám ukáže tu chudší část Slovenska. Projíždíme údolím řeky Slané, nejdříve sevřeni kopci CHKO Slovenský kras, poté rovinami Juhoslovenské kotliny, následně se trať přimyká k říčce Gortve, aby prošla CHKO Cerová vrchovina do pohraniční stanice Fiĺakovo. Odtud přes Lučenec překonáváme Revúckou vrchovinu, Veporské vrchy a údolím říčky Slatiny míříme do Zvolena. Zde nás čeká ostrý přestup do Zr 1842 TURČAN, tvořený soupravou 754 + B + Bt. Před Banskou Bystricou jeden starší cestující kritizuje průvodčí za jízdu s otevřenými dveřmi, ona se brání naučenou frází „Veď som na celý vlak sama“(2 vozy), což nás krátce pobaví před neveselým rozloučením s Pavlem. Ten předstírá sennou rýmu, aby s jistotou, že Víťa s Martinem jsou na Slovensku, navštívil doma v Ostravě jejich partnerky.(Udělena důtka velitele výpravy za předčasný odjezd)
Po dvou dnech si v Banské Bystrici konečně dáváme teplé jídlo a jdeme zjistit na autobusové nádraží spoje na Harmanec. Nezjišťujeme žádné přijatelné spojení v dohledné době a tak Víťa po úspěchu s minulým taxikářem zkouší štěstí znovu. Ovšem teprve teď nám dochází sociální rozdíly na Slovensku, neboť za trochu delší trasu než do Rožňavy tady po nás chtějí téměř trojnásobek. Už už se chystáme navštívit Kaufland, když najednou Víťa (znalec místních poměrů) spatří autobus a vyráží k němu se zeptat, zda nám zastaví kde potřebujeme, na což řidič odpovídá kladně. Řidič se mi moc nezdál, taky jsem to klukům řekl, ale Víťa, se slovy „Sedejte, já to platím“, rozhodl – vyrážíme do hor bez jídla s šoférem, kterému bych nesvěřil ani trojkolku či koloběžku.
Šofér nezklamal – úzkými uličkami Banské Bystrice se proplétáme ve stylu amerických akčních filmů, zdá se mi, že slyším Víťu říkat „On zná asi nějakou zkratku“. Na dvouproudé silnici předjíždíme Audi TT. V Harmanci se šoférovi otevře skříňka s nářadím a při průjezdu obcí šedesátikilometrovou rychlostí si nerušeně skládá její obsah zpět, skloněný za palubní deskou. Ve stoupání za Harmancem směrem k jeskyni nás brzdí Avie, která jede snad o 5 km/h pomaleji. Jedeme středem cesty, řidič je pořád vykloněný vlevo – je mi to jasné. Předjíždíme avii. Před námi je ostrá levotočivá zatáčka, do protisměru nic vidět není, jen červené šípy dopravní značky. V zatáčce Avii konečně předjedeme a hned „křižujeme“ s autobusem, vracejícím se dolů do Bystrice. To bylo o fous! PŘEŽILI JSME!!! Víťa nás vysvobozuje a nechává zastavit pod jeskyní. Zde si obstaráváme trochu zásob na přežití, kromě Martina, který je řádně vybaven z domu.
Vyšplháme se na nádraží Harmanec – Jaskyňa, kde si uschováme zavazadla. Po průjezdu IC 141 DETVAN a nákladu na Banskou Bystricu se vydáváme po kolejích do hradla Dolný Harmanec. Zde jsme chtěli nasednout na osobní vlak zpět na jeskyni, ale ujel nám. To byl za celý výlet jediný spoj, který jsme nestihli. Vůbec nám to nevadilo, aspoň jsme poklábosili v Dolnom Harmanci a před soumrakem jsme vyrazili zpět. Martin byl proti terénní chůzi – vždyť jsme dnes jen v kolejišti nachodili přes 16 kilometrů – a tak jsme se vydali po cestě zpět. Na nádraží jsme poprvé využili služby spacáků, které si nosíme na zádech celou dobu. Ještě vyčkáme na pravidelný náklad z Bystrice o hmotnosti 1659 tun, který vede trojice „somárů“ řady 773 – dva v čele a jeden na postrku. Na stoupání z Dolného Harmance až 18‰ jsou nějaké problémy, protože jim cesta trvá asi o dvacet minut déle než obvykle. Pravděpodobně byla porucha na druhém stroji, má totiž otevřené kapoty.Video nákladu zde. Musí to být dobrodružné, dělat servis na koleně, v totální tmě, ve stoupání, s nemalou zátěží a bez rádiového spojení s nácestnými stanicemi. Podle zpráv místních tyto situace nejsou vyjímečné, jednou se souprava z Dolného na Jaskyňu škrábala údajně 2 hodiny 35 minut. Jsme unavení, loučíme se „po slovensky“ borovičkou a odcházíme spát. Postrk se na Čremošnym odpojuje a asi po 30 minutách vrací do Bystrice. Spaní na Jeskyni  je luxusní, teplo až moc a je to nádhera když vám noční vlaky duní kousek od hlavy....někdo by za to možná střílel, ale nám se to líbí.

Neděle 25.6.2006

Dnes jsme se vyspali královsky. Vstáváme okolo půl osmé, snídáme a chystáme se projít nejdelší tunel v síti ŽSR. Před Bystrickým portálem si počkáme na IC 140 DETVAN, který, jak tvrdí Víťa, „musíme fotit povinně“. Martin se rozčiluje, že jede DETVAN tak brzo ráno, nebude mít totiž nasvícené čelo. Mě to je jedno a tak si každý vybíráme svůj flek a fotíme co nejlíp to jde. Tunel Dr. E. Beneše, 4698 m dlouhý, zdoláváme za necelé dvě hodiny. Bohužel jsme nemuseli použít ani jednou výklenky, protože v neděli je provoz více než slabý. Na Čremošném se občerstvujeme v hotelu a vyrážíme na osobní č. 7303 zpět do Jaskyně. Najíme se dole v bistru u cesty (doporučuji-chutné jidlo i dobrá cena)  a vyrážíme na vlak domů. Osobní č. 7302 nás dopraví do Turčianských Teplic, následuje zrychlený č. 1842 TURČAN do Žiliny, kde se naše výprava dělí. Libor pokračuje R 242 FATRA do Přerova a dál totálně naprásknutým  R 701 ŠOHAJ do Otrokovic, Martin s Víťou čekají na IC 146 HRADČANY do Ostravy. Od Jablunkova je značné množství pomalých jízd a naše zpoždění pomalu narůstá. Ve Svinově ještě naposledy cvaknem poštovní spořitelnu a jde se domů. Nejlepší bylo že nás ještě na konec akce kdy jsme prošli nespočet tunelů a mostů nás seřvala ženská na Svinově že jedeme přes koleje, načež mě napadlo že ukazát ji fotky a videa na fotáku, tak .......

Co říci závěrem......SUPER akce a už se těšíme na další expedici, tentokrát na rakouský Semmering

Harmanec-jeskyně

Harmanec-jeskyně

Čremošnianský tunel, 4698 m

Cestou z Čremošného

Turčianské Teplice

Turčianské Teplice

Odb.Horná Štubna

Odb.Horná Štubna

Strečno

Žilina

Jablonovský tunel, strana lipovnická

3 veteráni...

Lipovník

Rožnava

výhybna Tunel

Harmanec Jeskyně a Detvan

Mezi Japenskými tunely

Lipovník

Lipovník

Rožnava

Lipovník

Lipovník

Lipovník

Harmanec Jeskyně

Libor

Mezi Japenskými tunely

Harmanecký 2

Dolný Harmanec

Poslední osobák z Bystrice

Dolný Harmanec

Libor nás opouští v Žilině

Ostrava-Svinov

Čremošné

Detvan před Túfenským tunelem

větračka ve 14

Únava?

Margecany

Sprivodca osobáku z Košic

Margecany

Margecany

Jablonov, výh.Tunel

Lipovník

Detvan na Jeskyni

Čremošné

Jablonov, výh.Tunel

Margecany

Text: Libor and Zel.am
Fotografie jsou dílem všech učastníků zájezdu s
 CK Zel.am

zpět na index

Turč. Teplice