Zážitky z mých železničních akcí:

Akce Moldava 1998:

Jedeme takto s kamarádem z Moldavy, a po vyjetí z Dubí najednou ještě na zhlaví prudce zastavujeme. Dívám se co se děje a on si běží do lesa pan strojvedoucí pro hřib, velký teda byl dost, i na dálku bylo vidět že tato "pauzička" která netrvala víc jak 2 minutky (které jsme samozřejmě do Mostu dohnali) stála zato.

Toto se opravdu stalo a pro nevěřící to mám i natočené na videu.

Pokud se pozná výše uvedený fíra tohoto příběhu, prosím ať se mi ozve.

 

Noc na nádraží Harmanec-Jaskyňa:

 

Je léto 2001 a vydávám se s kamarádem Martinem za dalším železničním dobrodružstvím. Odjíždíme z Ostravy Svinova Cassoviou, jsou 4 hodiny ráno a  je dost narvaná, což nám ovšem nevadí, protože co může být lepšího než stát na chodbě a dívat se v letním svítání z okna, sledovat návěstidla a těšit se na Jablůnkovský tunel(škoda že celníci musí otravovat zrovna v těch nejlepších chvílích). Další půvabné místo je za Žilinou, ihned po projetí zastávkou Strečno si vychutnáme pohled na stejnomenný hrad a po přejetí Váhu se noříme do tunelu Strčeno II za kterým následuje dvoukolejnný Strečno 1. Po problémech s ujetými přípoji se ale konečně dostáváme do stanice Čremošné, počasí nám ale není nakloněno, začíná pršet je chladno a tak ihned míříme do ,Čremošnianského tunelu nejdelšího tunelu v bývalé síti ČSD(4698m.) Samozřejmě že ho chceme projít, už se na ty 3 hodiny v naprosté tmě nemůžeme dočkat. Asi v 1/2 tunelu potkáváme očekávaný osobní vlak do Bánské BystrIce(koncová světla se strácí z dohledu až po dlouhých 3 minutách).Když vycházíme ven na harmanecké straně, tak zjištujeme že lije jako z konve a místní chladno s vlhkem určitě není ideální na plánované přespání ve stanu a fototechnice vlhko také není k dobru. Navíc strach z medvědů kteří se zde vyskytují dělá taky svoje, a tak po krátké debatě domlouváme přespání v čekárně stanice Harmanec-Jaskyňa. Místní železničáři jsou vždy velice milí a ochotní a mají pochopení pro železniční fandy, za což jim ještě jednou vřele děkujeme!!! Na spaní je ještě času dost takže se vydáváme prozkoumat okolní tunely a nakonec se stáhnem vlakem do Bánské BystrIce abychom se najedli a nakoupili nějaké jídlo na další den. Posledním vlakem se vracíme, dáme ještě řeč s výpravčí o místních problémech, medvědech, grafikonu, tunelech, Pavlu Čápovi (jediný "maniak" na kterého si výpravčí vždy vzpomene), a zalézáme do čekárny kde rozložíme lavice a po zatopení v kamnech zalézáme do spacáků-konečně spíme...probouzí nás jen několik nočních nákladních vlaků, ale nikomu z nás se už z vyhřátého spacáku do chladné noci nechce. Následující ráno je co se týče počasí lepší, občas vysvitne slunce. Vydáváme se projít trať až do Kostiviarské pěšky..tu nádheru nebudu popisovat, podívejte se raději na perfektní stránky od  Miroslava Kožucha o této trati. Na cestě domů se mi ještě podaří přemluvit strojvedoucího našeho osobního vlaku aby nás vzal přes tunely na mašinu, což se mi povedlo a tak si trať vychutnáváme ještě jednou z Kostiviarskéj až do Martina z čela "brejlovce"( Opět tímto děkuji strojvedoucímu).Cesta domů už proběhla bez problémů a musím konstatovat že to byla jedna z nejlepších akcí co jsem zažil.

zpět na index